úterý 7. ledna 2014

Archer Gilmore

Nick: Rory/Rorien/Mrkev/Duc­h/Rex
E-mail: sorexik@email.cz
Faceclaim: Andrew Lee Potts
 



VĚK: 18 let
RASA: vlkodlak (čistokrevný)
VZTAHY: Aaron Gilmore – otec; Aurora Mendesi – matka; Abigail Gilmore – antikoncepce (sestra); Adrien Gilmore – strýc; Alciellë Finn (Elenya) – hodná tetička Alci; Lily Gilmore – sestřička (na půl vlastní)
PRÁCE: malíř na plný úvazek


POPIS POSTAVY:
   Jako dítě byl neposedný až na půdu, postupně ho ale dětská hyperaktivita opustila a nyní je z něj klidný a rozvážný mladý muž. Co ho ale neopustilo je schopnost snadno se vytočit, ačkoli s ní při každé příležitosti bojuje skoro až krvavě. Stejně tak je odhodlaný stát si za svým názorem, i když se nerad pere, občas na pěsti prostě dojde. Není úplně tiňtípako, když je to nutné umí se prát a umí vytáhnout růžky a fyzičkou taky není úplně mimo mísu. Miluje zvířata, zejména pro psy má slabost. Nikdy by se nevzdal svého vegetariánství a snaží se omezit i ostatní živočišné produkty. Je zodpovědný, chodí na čas a občas působí až příliš upjatě a uhlazeně. Většinou taky nemá v oblibě společnost, je spíš uzavřený a občas až odtažitý. Ale umí se odvázat, jen si musíte získat jeho důvěru, aby toho byl schopen. Rád se koukne na ženy, ale chová k nim úctu, vyjma své matky, s tou se vážně moc nesnese.
   Má hnědé oči, do kterých se připlétá trochu šedé, a většinu času má upřený, ale nevinný pohled. Tmavé trochu delší vlasy na kterých má ze zákona naražený klobouk, který velmi nerad sundává. Není ani vysoký, ale ani nějak extra zakrslý. Není nijak extra svalnatý, ale není ani žádný drobek.





POPIS PO PŘEMĚNĚ:
   Jeho šedo-hnědo-zrzavá vlčí maličkost na dlouhých nohách a s výraznými oušky a tmavýma očima skrývá neohrozitelně flegmatickou vlčí část osobnosti, na druhou stranu má jeho vlk něco z jeho dětské dovádivosti a hravé zvědavosti. Do všeho by strkal nos, ale ani kdyby ho do něj někdo kousl, tak se nerozčílí.

HISTORIE:
   Když jsem byl prcek, měl jsem jenom tátu. Narodil jsem o poznání dřív a mezi nimi to křípalo, Rory se na nás vykašlala a utekla. Jejího bratra, kterému za to všechno vděčím jsem nikdy nepoznal, ale co se dá dělat. Nepamatuje se kolik mi bylo, když se vrátila a chtěla mě tátovi vzít a zase utéct. Jak originální. Otec to ale nedovolil a bylo to v pohodě. O něco později mi představil nového pejska jménem Rory, shodou okolností to bylo jméno mé vlkodlačí mámy a shodou okolností byla v jiném stavu stejně jako moje vlkodlačí máma. No moc náhod naráz. Bylo mi asi 15? Myslím, že 15, když to na mě otec vybalil. No juchů. Do té doby jsem si s Rory rozuměl, ale tím dnem se pro mě stala až příliš fiktivní postavičkou. O to víc v mých očích klesla, i když snad možná i neprávem, když táta přišel o paměť a na čas i o schopnost chodit, protože já ho praštil (resp. jsem se o to pokusil) a on zmizel ze sídla. Zachránila ho teta Alci, ale to je jiný příběh. Dlouho jsem se o něj staral a poslouchal narážky na můj špenát (jak někdo může mít něco proti špenátu?!), skousnul jsem změnu orientace a staral se o psy, ale co si budeme povídat, můj akční táta, který mě napomínal za klobouk v místnosti a málem uškrtil mi chybí.

Žádné komentáře:

Okomentovat