E-mail: Strange-delirium@seznam.cz
Faceclaim: Leonardo DiCaprio
VĚK_ 29 let
RASA: člověk
PRÁCE: galerijní kurátor a malíř na volné nozeRASA: člověk
VZTAHY: žena Alciellë Finn, dcerka Elizabeth Finn a nevlastní Lilian Gilmore
POPIS POSTAVY:
Liam je přesně ten typ člověka, kterého si povětšinou všimnete a nezapomenete na něj. Neoplývá sice nějakou úžasnou výškou nebo postavou, naopak se řadí do klasického průměru, jak se dá u člověka, který pracuje hlavně hlavou, čekat. Všechno je to v jeho tváři, držení těla a zvláštní auře, kterou vyzařuje. Pískově zbarvené krátce střižené vlasy obvykle tvoří rozcuch, u kterého těžko říct, jestli byl cílený, nebo jestli se vytvořil po probuzení přírodně. Pod nimi se ukrývají šedavě modré oči, které v sobě skrývají bystrou inteligenci, která je tolik neúměrná věku. Když se baví s lidmi, na rtech prakticky vždy hraje malý úsměv, který se dle potřeby jen roztáhne. Když je sám, nebo když maluje, vystřídá jej soustředěný výraz, který značí, že je skutečně plně oddán své práci. Většinou na sobě má těžce ležérní, ale dá se říci společenské a elegantní oblečení.
Liam je přesně ten typ člověka, kterého si povětšinou všimnete a nezapomenete na něj. Neoplývá sice nějakou úžasnou výškou nebo postavou, naopak se řadí do klasického průměru, jak se dá u člověka, který pracuje hlavně hlavou, čekat. Všechno je to v jeho tváři, držení těla a zvláštní auře, kterou vyzařuje. Pískově zbarvené krátce střižené vlasy obvykle tvoří rozcuch, u kterého těžko říct, jestli byl cílený, nebo jestli se vytvořil po probuzení přírodně. Pod nimi se ukrývají šedavě modré oči, které v sobě skrývají bystrou inteligenci, která je tolik neúměrná věku. Když se baví s lidmi, na rtech prakticky vždy hraje malý úsměv, který se dle potřeby jen roztáhne. Když je sám, nebo když maluje, vystřídá jej soustředěný výraz, který značí, že je skutečně plně oddán své práci. Většinou na sobě má těžce ležérní, ale dá se říci společenské a elegantní oblečení.
Liam je opravdu hodně chytrý, vlastně se dá říci, že je géniem ve svém
oboru. Každým coulem miluje všechny druhy umění, ať se jedná o malbu,
tanec, hudbu, nebo i knihy a podobně. Je však pravda, že malování ho
v životě vždycky ovlivňovalo nejvíce, i když si místo povolání
malíře vybral „pouze“ kurátora. Viděl v tom nějak více možností
seznámit se obrazy velkých autorů a přesto, že mu teprve bude třicet,
pracoval s díly od jmen, jako jsou Rembrandt, Monet či Van Gogh. Právě
poslední dvě jména a jejich směr, impresionismus, má nejraději a
nejraději se v něm také realizuje. Proto jsou jeho díla typická olejovými
barvami, zajímavou hrou světel a jasnými odstíny. Žije uměním a je
ochotný mu prakticky vše podřídit. To vlastně dělá, protože při jeho
cestách po celém světě nemá možnost nadělat si příliš přátel a
lásek. Navíc zatím nenašel nikoho, kdo by sdílel podobnou vášeň jako on
a kdo by s ním dokázal vést rozhovory na takové úrovni, jakou potřebuje.
Další znak jeho osobnosti, lehce filosofické myšlení, které dokáže
hloubat celé hodiny nad otázkou života, vesmíru a vůbec (všichni víme,
že odpověď je 42). Nu a co je zbytek jeho osobnosti, když odečteme
99 procent malíře a filosofa? Přátelský člověk, který si ale
s málokým sedne do noty právě kvůli tomu, jaký je, knihomol s obrovskou
fantazií a nadšený pianista, který dokáže hrát celé hodiny.
HISTORIE:
Liam pochází z normálně majetné rodiny z Bostonu, ale už od začátku byl v jistých věcech daleko napřed před svými vrstevníky. Postupem času se jen začalo ukazovat, v jakém oboru bude nejvíce vynikat. Měl to štěstí, že se v něm začal i sám realizovat (možná právě protože mu to tak šlo) a opravdu se v tom, že maloval, našel. Jeho rodiče s tím prve vůbec nesouhlasili, jenže když viděli, že se svým synem nic nesvedou, nakonec na tuhle životní cestu neochotně přistoupili, ačkoliv mu narovinu řekli, že pokud mu to nevyjde, od nich by finanční podporu čekat neměl. Jakmile tedy vychodil základní školu, s výběrem další bylo jasno – umělecká a později opět umělecká. Na vysoké se hodně dlouho rozhodoval mezi malířstvím a kurátorstvím, ovšem nakonec to vyhrálo to druhé. Nějak ho více lákalo zjišťovat fakta a trávit hodiny ve starých archivech, než trávit čas v ateliéru se štětcem v ruce, přestože i to často dělá. Ale jeho styl, jednání a to, že jeho instalace výstav byla vždycky svým způsobem trochu výstřední, ale úspěšná, ho vyneslo až na výsluní. A jak to s ním tedy vypadá teď? Málokdy se na jednom místě ohřeje déle než pár měsíců a to pouze ve výjimečných případech, kdy měl v tom samém městě výstavu. Jinak pendluje po světě, vymýšlí a instaluje v galeriích a sem tam si ještě přivydělá při znaleckém posudku díla nebo samotné tvorbě.
Žádné komentáře:
Okomentovat