středa 27. listopadu 2013

Guinevere Alexejev

Nick: Green
E-mail: Lizii.lextrova@gmail.com
Faceclaim:
teenager - Elle Fanning, Dakota Fanning
dospělá - Amanda Seyfried


VĚK: 24 let
POSTAVENÍ VE SMEČCE: 
omega
30. 12. 2013 - Beta, smečka Faybourne 
VZTAHY: druhorozená Olivera a Tove, mladší sestra svého dvojčete Maxe, neteř všech, co jí v minulosti pomáhali vychovávat a znají ji, přítelkyně a družka Erika Christophera Miaresiho, kamarádka Anemoon Scales
PRÁCE: zdravotní sestřička ve Faybournské nemocnici

POPIS POSTAVY:
   Guinevere, zkráceně jen Gigi, je celá po mamince. Modrá očka, světle hnědé, místy až do blond vlasy, mírně buclatější tvářičky, malé rtíky a nevinný pohled. Jako by se jí nikdy nesmělo dotknout zlo, které se skrývá úplně všude, jako by byla schovaná za neviditelnou skleněnou stěnou, která všechno špatné odrazí a ona si dál bude moct žít ve svém malém klidném šťastném světě. Je jasné, že dítě bude ještě hodně dlouho a kdo ví, jestli někdy vůbec bude chtít dospět. Stejně jako maminka je také velký snílek, pořád by jen spala a spala, zvládne prospat i dva dny jen s malými přestávkami, a byť její sny zatím opravdu moc smysl nedávají, je za ně ráda. Většinu často tráví v lidské podobě, tak, jako to měla jako malá ráda Tove, tedy její matka. Zdědila ale i něco málo po dědečkovi, tedy jeho nechuť k autoritám, která když se smíchá s Toviinou nenávistí k vzájemné nesnášenlivosti, vzniklo něco zvláštního a tak stejně jako mamka neuznává autority a k jakékoliv autoritě se vždy bude chovat jako k sobě rovné osobě. Je svobodomyslná, ale přitom uzavřená ve svém světě klidu, čistoty a lásky, takže je sice svým způsobem lhostejná ke všemu špatnému, zároveň ale nemá ráda změny a úzkost, kterou pociťuje hlavně když je něco jinak, než má.

POPIS POSTAVY PO PŘEMĚNĚ:

   Co se výšky ve vlčí podobě týká, je to nejisté. Buď bude po rodičích malá a mrštná, nebo naopak bude sice štíhlejší, ale vysoká, protože celá tmavě hnědá až černá je po babičce, Toviiné matce, tudíž je možné, že své rodiče přeroste, příroda je mocná čarodějka. Kromě tedy tmavé srsti má i tmavá očka, která při přeměně ztmavnou, právě proto nechce být jako vlk moc často, připadá si divně, že jako vlk nemám tolik společného s rodiči, jeden by si řekl, že to snad není ani jejich dcera.

HISTORIE:
   Gigi se narodila do milující rodiny a i přes některé rozkoly, kdy maminka nechávala taťkovi večeři v ledničce nebo v troubě, ignorovala ho, či k němu byla chladná, své rodiče zbožňovala od první chvíle. Byla hotový andílek, který nikdy nikomu neřekl křivého slova, snad ani na to nelze pomyslet. Od prvního okamžiku si všechny kolem sebe obtočila kolem prstu, rozdávala pizizubaté úsměvy na všechny strany a kulila svá velká očka. Její dětství bylo plné štěstí, radosti a fantazie. Sice jí občas bráška potrápil, ostříhal panenky a tak, však to znáte, ale jí to nevadilo. Rozhodně se nedá říct, že byla uplakánek, žádné slzičky na její tváři ani v očích nenaleznete. Čas plynul a z malé holčičky se stávala mladá dáma, ještě sice dítě, ale rozhodně už starší. Žádné plenky, žádné panenky. Spousta knížek, spousta hudby, spousta malování. Protože v těchto věcech se každý nalezne a ona tam hledala samu sebe. Místa, kde fantazie opravdu žije a nejsou žádné hranice. Pokud jí tedy rodiče hledali, obvykle ji našli v pokoji, jak leží se sluchátky na uších na zemi s nějakou knížkou, občas v dosti prapodivné poloze. Nejednou ji načapali, jak visí hlavou dolů z postele a jí to vůbec nepřišlo. Rozhodně o ní nemůžete říct, že utíká za chlapci. Či jen po nich pokukuje. Na to má sama času dost, navíc jí připadají takoví přízemní, bez volnosti. Nechápou její smysl pro humor, kdy si dokáže utahovat jak ze sebe, tak z ostatních. A její vize do budoucna? Šťastná, milující rodinka a kupa dětí.
   V jejím životě se prohnalo tolik lidí. Někteří víc, někteří míň. Jedni zůstali, jiní ne. Má ráda všechny své "strýčky" a "tetičky", i když nikdo z nich není její pokrevný příbuzný. Nedá dopustit na svou nejlepší kamarádku Rose a na svého bratra Maxe, stejně jako na rodiče. Ale ještě víc na svého prince Erika, který ji jako malé učaroval a ona se do něj pobláznila. Láska k němu postupem času rostla a rostla, až přešla v zamilovanost a opravdovou lásku, ne jenom obdiv. V 15 letech si podala přihlášku na Edinburgskou univerzitu, kde po 4 letech vystudovala zdravotní zaměření. S diplomem a vyznamenáním se vrátila zpět do rodného města, ke své rodině.
   Šťastná a spokojená začala pracovat s tatínkem v nemocnici jako zdravotní sestřička, každou chvíli na jiném oddělení, tam, kde ji potřebovali. Ráda se zdržovala i mezi dětmi, vždyť ty jsou naše budoucnost, že? A pak to přišlo. Viděla se s Erikem a totálně mu propadla. Netušila, že je to láska. To jí vysvětlil až on. A přesto, že si tehdy nebyla jistá, co on k ní cítí, zaručeně věděla, že ona ho miluje celým svým srdcem. První polibek a nakonec její poprvé, vše právě s ním. Nezapomenutelné vzpomínky na jeho něžnost, na ty silné paže, které jí objímaly. Zažily spolu krize, kdy na sebe křičeli jen proto, aby se k sobě zase vrátili a milovali jeden druhého o to víc. A nakonec? Řekl jí to. Řekl, jak moc jí miluje. Podstoupil kvůli ní zkoušky do smečky a stejně jako on, i ona se stala betou, ač o to vůbec nestála a svého postu se rozhodla vzdát. Jenže k tomu nikdy nedošlo. Ztratila se. Ne, nebyla to přímo její chyba, nebyla to ztráta. Únos. Hrůza. Něco, co jí zničilo život a poslalo její dětskou duši do horoucích pekel. Vmetlo jí to její radost do tváře, překroutilo a totálně potopilo. Muž,  který si z ní udělal anděla, panenku, hračku na hraní. Trvalo to dlouho, než jí otec našel, zničenou, téměř neživou. Dlouho se dostávala z té hrůzy, noční můry, záchvaty, způsobování bolesti. To vše ji pronásledovalo dlouhé roky. Rodiče a Erik jí z toho pomáhali, kousek po kousku. A jen díky tomu znovu dokázala pohlédnout do zrcadla, vzchopit se a začít být znovu sama sebou. Šaty, které po té hrozné události vyměnila za černou, začala znovu nosit, znovu se usmívala. Přimkla ke svému druhovi a snažila se dělat ho šťastným. Protože on dělal šťastnou ji.

GALERIE:
Teenager




 

Žádné komentáře:

Okomentovat